Když se staví jakákoli budova související s energetikou, vždy se zpracovává EIA, tedy posuzování vlivů stavby na životní prostředí, ale i moje hodnocení vlivu zásahů na přírodu a krajinu. S problematikou týkající se energetiky se setkávám poměrně často, a to ve všech jejích podobách. Snad jediná energetická stavba, na kterou jsem nedělala posudek, je jaderná elektrárna. Chtěla bych se v tomto příspěvku pozastavit nad tím, co mě v poslední době trochu trápí. Objevují se totiž soukromí investoři, ale i stát, kteří chtějí postavit to, po čem celá společnost včetně politiků volá, tedy elektrárny využívající obnovitelné zdroje energie. Ne každý projekt ale projde schvalovacím procesem, a to mi přijde škoda.
Uvážíme-li možnosti, které u nás v České republice v oblasti obnovitelných zdrojů energie máme, nabízí se větrné elektrárny, solární elektrárny anebo vodní elektrárny. Za poslední rok se mi na stole sešly nezávisle na sobě projekty všech tří typů elektráren. Musím uznat, že se jednalo o velmi hezké a dobře promyšlené projekty, a proto bych chtěla rozvrátit několik mýtů, které se často s těmito typy elektráren spojují.
U větrných elektráren se hovoří o mortalitě ptáků, což je do určité míry fáma. Právě kvůli mému hodnocení a kvůli složitému procesu schvalování se neumísťují větrné elektrárny do míst, kde by hrozila mortalita ptáků. Bylo zjištěno, že za běžných okolností, mimo podzimní a jarní tah ptáků, se nestává, že by větrná elektrárna zabila nějaké ptactvo. Ještě před stavbou větrné elektrárny se provádí velmi podrobný průzkum, aby se elektrárna nepostavila do cesty tažným ptákům.
U solárních elektráren se velmi často řeší zábor zemědělské půdy. Moderní solární elektrárna může vypadat tak, že nepotřebuje mít pod sebou zemědělskou půdu, naopak na ní může i nadále probíhat zemědělská produkce. Například u solární elektrárny, kterou jsem letos posuzovala, jsme se s investorem dohodli, že jednotlivé solární panely postaví daleko od sebe, aby mezi nimi bylo možné pěstovat nějaké zemědělské plodiny. Na jiné části bude možné provozovat pastvu ovcí, což bude sloužit i k údržbě zemědělských pozemků. Tímto řešením lze elektrárnu dostat do únosné míry záboru zemědělské půdy.
Vodní elektrárna vytvoří překážku na vodním toku, přes kterou nemohou migrovat vodní živočichové, především ryby nebo mihule a raci. Tak zní nejčastější mýtus spojovaný se získáváním energie pomocí vody. Zde existuje řešení, které se nyní aplikuje na všechny druhy vodních elektráren. Jedná se o takzvaný rybí přechod, to znamená, že jez, na kterém je elektrárna vybudovaná, je z boku vybaven postupným skluzem z kmenů, přes který můžou migrovat vodní živočichové. Navíc se používá speciální rybí turbína, která je uvnitř dutá. Do tohoto dutého prostoru jsou ryby navedeny, takže jim nehrozí žádný úraz ani při případném průchodu turbínou.
Toto jsou tedy tři základní opatření, která se používají pro to, aby výstavba elektráren s obnovitelnými zdroji u nás v České republice měla minimální dopad na životní prostředí. Po obnovitelných zdrojích je u nás dlouhodobě vysoká politická i společenská poptávka a já bohužel musím říct, že ani jeden z těch tří záměrů, které jsem hodnotila a které jsem upravila tak, aby byly z hlediska ekologie přijatelné, nebyly schváleny na krajské úrovni. Tato informace mě vždycky zamrzí, protože my nemáme tolik možností, z čeho vyrábět elektrickou energii. Poptávka po obnovitelných zdrojích je obrovská i z hlediska ekonomiky a je zde spousta lidí, kteří si dobrovolně zvolí, že chtějí elektřinu z obnovitelných, tedy zelených zdrojů.
V současné době je extrémně obtížné prosadit výstavbu obnovitelných elektráren a je to bohužel i kvůli tomu, že jak na úřadech, tak i mezi veřejností při projednávání těchto záměrů stále přetrvávají tyto fámy. Zelená energetika představuje určité kompromisy, každá ze staveb samozřejmě s sebou nese určité zásahy do přírody a krajiny, ale jako u všech typů staveb i v těchto případech lze sáhnout po nepřeberném množství opatření, která se dají aplikovat tak, aby tyto zásahy byly minimální, případně se dají i nějak kompenzovat. Asi si všichni dovedeme představit, že investor, který má prostředky na to, aby postavil takovou elektrárnu, dokáže zajistit i potřebná kompenzační opatření jako u jakéhokoli jiného záměru. Jsou zde možnosti, kdy kromě těchto šetrných technologií, které jsem popsala, může přidat například náhradní biotopy, které odvedou živočichy dál od elektrárny a vytvoří jim tam optimální podmínky pro život.
Jak vidíte, řešení existují a všechny typy obnovitelných elektráren lze stavět tak, aby neměly negativní vliv na přírodu a krajinu. Přijde mi velmi důležité hovořit o tom, že máme varianty, jak udělat tuto zelenou energii ještě šetrnější z hlediska ochrany přírody a krajiny. Mrzí mě, když tyto předsudky má nejen veřejnost, ale i úřady, které zabraňují jejich výstavbám. Myslím si, že do budoucna to není udržitelný přístup, a byla bych moc ráda, kdyby se toto změnilo. Existuje mnoho technologií, které nám v tom dokážou pomoct.
