Dnešní příspěvek se bude týkat velmi aktuálního a ožehavého tématu, a tím je sucho, retence vody v krajině a péče o vodní toky v krajině.

Právě jsem totiž dokončila studii jednoho vodního toku, který napájí přehradní nádrž u většího města tady v České republice. Tato vodní nádrž slouží jednak k rekreaci, jednak jako ochrana tohoto města před povodněmi. Do této nádrže přitéká vodní tok, který má docela velké povodí, jeho délka je asi 20 km. Potok protéká zemědělskou krajinou, kolem něj jsou jen pole a louky. V důsledku vodní eroze a v důsledku špatné kondice naší zemědělské krajiny dochází při větším dešti k tomu, že se do tohoto toku spláchne z polí velké množství hlíny a voda ji odnese až do vodní nádrže. Proto je nutné pravidelně, každých 5 až 10 let, celou vodní nádrž odbahňovat a čistit. To stojí spoustu peněz, nehledě na to, že kvalita vody je špatná a nádrž neslouží pořádně ke svým účelům – lidé se v ní nemohou koupat a nefunguje dobře ani její retenční kapacita, protože nádrž kvůli bahnu nedokáže zadržet očekávané množství přívalové vody.

Čistá voda v nádržích a rybnících není samosebou

Pokud chceme mít v rybníce nebo ve vodní nádrži čistou vodu, je třeba pečovat o celé povodí toků, které do nich ústí. Musíme se zamyslet nad tím, odkud voda do nádrže přitéká a jaká je krajina, kterou voda do nádrže teče. A takové bylo zadání studie, o níž je celý tento příspěvek. Analyzovat krajinu kolem konkrétního vodního toku, definovat její problémy a navrhnout vhodná opatření.

Pro zpracování zadání jsem si vymyslela jednoduchou metodiku, která vychází z legislativních předpisů. Vzala jsem základní předpoklad, že za problémy se sedimentem může vodní eroze. Ta vzniká u velkých celků polí, která nejsou ničím rozdělená a zároveň se nacházejí ve sklonitém a svažitém území. Toto jsou základní předpoklady pro vznik vodní eroze a pro to, aby docházelo k odnosu půdních částic do toku. Pomocí prostorové analýzy jsem si vytipovala bloky orné půdy, které jsou veliké a nejvíce svažité, a stanovila jsem je jako tzv. hotspoty problému, tedy označila jsem si je jako problematická místa, která jsou příčinou usazování sedimentu v nádrži. Všechna tato místa jsem osobně navštívila a strávila jsem v terénu několik dnů. Prozkoumala jsem je, zjistila, jaké jsou tam problémy, jak fungují z hlediska ekologie a dalších vazeb, jestli jsou tam viditelné jevy vodní eroze – stroužky neboli dráhy soustředěného odtoku. Po analýze problematických míst jsem pro ně navrhla opatření, která mají vést k tomu, aby voda zůstala tam, kde má. Tedy jakmile kapka vody dopadne na pole, je třeba, aby tam zůstala. Dosud to totiž bylo tak, že dešťové kapky ihned stekly po poli pryč a vzaly s sebou i velké množství půdních částic.

Metod, jak problém řešit, existuje několik, já nejraději aplikuji krajinotvorné prvky, protože mají spoustu dalších funkcí. Jedná se například o cestu s alejí, mez se stromy a keři, příkop se zelení, remízek… Jednoduše řečeno, jakákoli zeleň s terénními úpravami navržená po vrstevnicích dokáže skvěle zadržovat vodu. Proto jsem na vhodných místech navrhla vytvořit pásy, které budou vodu zadržovat a ta nebude odtékat a odnášet s sebou půdní částice. Budou tak chráněna jak pole, tak sama půda. Jedná se o liniové prvky, které nezaberou moc místa, max. 7 metrů, stromořadí nebo meze potřebují ještě méně prostoru. Tato opatření tedy nezaberou moc prostoru ze zemědělské půdy a zároveň vytvoří nový biotop pro živočichy, kteří žijí v zemědělské krajině, zadrží vodu a mají pozitivní vliv na mikroklima.

Vždy je třeba nejprve vytipovat lokality, kde se hodí tyto krajinotvorné prvky vybudovat, protože jejich realizace stojí i nějaké počáteční investice. Ty se v čase ale rozhodně vyplatí, protože chrání půdu, a tedy i výnosy zemědělských plodin, je chráněn vodní tok, jehož koryto se nemusí tak často odbahňovat, a jsou ochráněny i retenční nádrže před zanášením sedimentem a můžou tak plnit svoji retenční funkci.