Mou prací je odhalit skryté příběhy přírody

K přírodě jsem tíhla už odmalička. I když pocházím z Prahy, mnohokrát jsme s rodiči pobývali v Krkonoších. Trávila jsem většinu času v lesích, kde jsem si vysnila své světy plné zvířat a stromů, o nichž jsem si spřádala různé příběhy. Chtěla jsem v tomto světě kouzelných příběhů zůstat i nadále. A dnes mohu říct, že se mi to naštěstí povedlo.

Od snů k profesi

V pozdějších letech jsem už dokázala pojmenovat to, co bych chtěla v životě dělat. Proto jsem po studiu na gymnáziu zamířila na Českou zemědělskou univerzitu v Praze, kde jsem na Fakultě životního prostředí vystudovala obor Ekologie. 
Studium pro mě bylo velmi přínosné. Má láska k přírodě dostala konkrétní podobu a využití. Naučila jsem se vše o jejích potřebách, o vazbách mezi jednotlivými prvky, o roli člověka v ní, legislativě, ale i ekonomickém aspektu ekologie. 

Chvíli v roli učitele

Po úspěšném ukončení studia jsem dostala nabídku, abych na univerzitě zůstala. Pět let jsem zde působila na pozici odborného asistenta, vyučovala jsem a podílela se na výzkumné činnosti. Především předávání zkušeností a znalostí v podobě výuky studentů mě opravdu bavilo. 

Zastesklo se mi po přírodě

Kromě práce na univerzitě jsem v tuto dobu pracovala pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR. Získala jsem cenné zkušenosti především ze státní správy a naučila se, že ne vždy je jednání s úřady jednoduché.

V tuto dobu jsem si ale uvědomila, že trávím v terénu mnohem méně času, než bych chtěla. Zastesklo se mi po přírodě, po příbězích plných zvířat a rostlin. Proto jsem se rozhodla pro další krok a zřídila si živnostenský list, který mi umožnil být opět více v terénu.

Zpátky do přírody

Poté jsem se věnovala různým krajinným průzkumům a projektům, díky kterým jsem opět pobývala většinu času venku. Byla jsem zpátky ve svém živlu, ale zároveň jsem zjišťovala, že ekologii je často připisována role překážky v rozvoji území a to mi vadilo. Ve skutečnosti se jí ale mnohdy v jednotlivých projektech věnovalo méně pozornosti, než kolik by zasluhovala. O to víc jsem si uvědomovala, že jsem se vydala tou správnou cestou a je s tímto stavem potřeba něco udělat.

Práce na „volné noze“

Protože byly mé projekty úspěšné a já jsem cítila, že moje role spočívá hlavně v hledání souladu lidské činnosti a přírody přímo v terénu, odešla jsem z univerzity a od té doby pracuji na volné noze. Zabývám se studiemi, projekty a poradenstvím. Možná to zní jako klišé, ale beru svou práci jako poslání a životní styl. Nejvíc mě na ní baví to, že mohu nazout pohorky a trávit většinu času venku, i když třeba prší, mrzne nebo se musím brodit blátem.

… a hlavně opět mohu spřádat příběhy mezi lesy, vodami, zvířaty a přínosem člověka do krajiny.