Jak spojuji lidské příběhy s přírodou.

Krajina musí žít. Pro zvířata, rostliny, ale i lidi.

Projekty, v nichž se zabývám celým katastrálním územím určité obce, jsou pro mě vždy velkou výzvou. Přesto je dělám velmi ráda. Díky nim mohu zúročit své zkušenosti. Jsou totiž takovou výkladní skříní krajinné ekologie.

Hlavní je pobyt v terénu

Jak se takový projekt, v němž zpracovávám celé katastrální území nějaké obce, dělá? Nejprve je potřeba pořádný průzkum.
Ten může zabrat i několik měsíců, protože se s obcí a její okolní krajinou musím seznámit do všech detailů.

Obec i s jejím okolím je nutné chápat jako organický celek. Vše souvisí se vším.

Co při takovém průzkumu sleduji?

Vodu

Zajímá mě, kudy přesně voda teče, zda obec někdy nezasáhly povodně a nebo tu naopak nevysychají studny.
Mohou se objevit i problémy s erozí, kdy přívalové deště smetou z polí ornici apod.

Voda má v každé krajině velmi důležitou funkci. Někde ji ale mají příliš, někde zase málo. S obojím se dá něco dělat.

Rostliny a živočichové

V tomto případě zjišťuji, jaké druhy zvířat a rostlin se zde vyskytují. Zda území zasahuje i do nějaké chráněné oblasti a nebo tu žijí chráněné druhy zvířat. Co se týče zeleně, pídím se i po její historii. Dříve se totiž lidé vždy snažili, aby si zeleň nerostla jen sama pro sebe či pro okrasu, ale byla i nějakým způsobem funkční. Například mohla poskytovat potravu v podobě ovocných sadů
či jedlého lesa, nebo byla zdrojem dřeva či udržovala v daném místě vodu.

Dříve lidé nevysazovali zeleň jen proto, že se jim na daném místě líbila. A já pátrám po důvodech, které je k výsadbě vedly.

Využití krajiny lidmi

Pro vypracování projektu je důležité i to, jak krajinu využívají lidé. Mohou tam rádi chodit na procházky nebo se tu nachází oblíbená cyklostezka či tady chovají koně. To vše musím zohlednit.

Je důležité, aby krajina žila. A to nejen pro zvířata a rostliny, ale i lidi.

Vesnice na Slovácku – můj nejnovější projekt

Můj poslední takto rozsáhlý projekt mě zavedl až na východ Moravy, do jedné vesnice na Slovácku. Tato vesnice je specifická tím, že se zde mnoho lidí zaměřuje na chov včel. A právě tomu chtěli uzpůsobit i skladbu okolní zeleně. Aby k včelám byla krajina přátelská. To však nebyl jediný požadavek. Krajinářská opatření měla být nakloněna i lidem, nalákat je, aby vyšli ven z domovů. Měla jsem navíc to štěstí, že obec je velmi otevřená změnám a návrhům.

Zadavatel, tedy obec, měla jen dva požadavky. Abych myslela na včely a místní obyvatele.

Jak jsem se návrhu zhostila?

A tak jsem navrhla obnovu cest, které budou lemovány zelení. Ta bude mít protipovodňovou funkci a bude poskytovat potravu pro živočichy. Abych vylákala obyvatele ven, navrhla jsem několik nových cílů jejich procházek. Jsou to různá odpočinková místa, vyhlídkové plošiny, altánky, ale například i přírodní hřiště, kde budou jednotlivé přírodní prvky simulovat obydlí zvířat.
Tam si mohou děti hrát na zvířátka a být tak zase o něco blíž přírodě.

Při navrhování změn jsem myslela nejen na včely, ale i lidi. Abych je dokázala vytáhnout z jejich domovů do přírody.

Zužitkuji roky praxe i svou fantazii

Na tomto projektu se mi líbí především to, že propojuje lidské příběhy s přírodou. Mám z něho opravdovou radost, protože mi obec dala volnou ruku a já tak můžu komplexně rozhodnout o celém katastrálním území obce. Všechny změny a návrhy spolu úzce souvisejí. A přesně o tom je i veškerá práce krajinné ekoložky.